Výlet na kole na Skalky.
Nepřítomnost ženy a domácího zvířete mi umožnila dvoudenní výjezd do zvlněného terénu na sever od Brna.
První zajímavou zastávkou bylo Blansko, s podnikem ČKD schovaným v údolí mezi lesy. V celém areálu se pracuje, trávník úhledně posekán, náletových rostlin minimum.
Otevřené okénko mi umožnilo nahlédnout do jedné z výrobních hal. Poté, co jsem se nabažil temného hučení a tlumených barev industriálu, vyrazil jsem do údolí Punkvy.
Přírodní památka je bohužel zničena davy lidí a německých turistů a připomína speleologický disneyland. Pokud by se ale na chodníky rozprášil nějaký prvek s desetiletým poločasem rozpadu, mohlo by tam být za dvacet let celkem pěkně. Jedinou výhodou pokroku je tak pro kolo příjemná asfaltka vinoucí se údolím až do Sloupu. Tam jsem prohlédl barokní kostel a pokračoval po velmi příjemné a liduprázdné zelené značce nekonečným lesem k prameni Punkvy. Den již pokročil, takže po vysbírání okolních geocache jsem si ustal pod meteo radarem Skalky. (slovy procházejícího dítěte: “To vypadá jako hvězda smrti!”).
O půl dvanácté začalo pršet, schoval jsem se tedy do turistického přístřešku. Déšť skončil druhého dne v devět dopoledne.
Ráno po kopečcích a přes kupodivu celkem vkusně udržované vesnice okolo vojenského újezdu Březina do Lulče. Cestou na mě kývaly větrníky a starý větrný mlýn z konce 19. století.
Cesta z Lulče přes Rousínov a okolní vsi, které se také jmenují Rousínov + dodatková tabulka byla kupodivu celkem náročná, protože jsem pořád jezdil z kopce a do kopce a kus cesty nebyl cesta, ale pole. Příprava na cyklojízdu po islámské republice.
V Mokré se dá podívat na funkční cementárnu s obrovskou rotující pecí, bohužel jen přes stromy.
Shrnutí: 140 km za dva dny s drobnou výbavou; budu potřebovat brašnu na přední řídítka, protože zpocená záda pod batohem moc příjemná nejsou. Turistických přístřešků bych prosil na cestách víc.
Co poslouchám
Google+
Moje fotky