ruiny / výlety / foto / jiné kecy / W.I.P.
March 26th, 2013

Kladno únorové

S několika dobrými lidmi jsem se v pochmurný únorový čas svezl do Čech, za účelem obdivování průmyslových památek. O pozůstalosti fy. Diamo v Libereckém kraji někdy příště, teď budu mluvit o Kladně.

V té “zajímavější” části Kladna se rozparcelovaný průmysl v neustálých iteracích měnících se vlastníků proměňuje okolo bludiště manipulačních cest. Pozůstatky velké slávy se ale nikomu bourat nechce, a tak se tyčí ohlodány na beton bez zřejmé funkce, jako nějaké bizarní sochy.

Bývalý zásobník na rudu, který leckomu připomíná chrám, je zčásti zasypán odpadky a žije v něm smečka před lidmi se skrývajících psů. Potravu získávají bůhví kde, nějaká voda vytéká z poškozených ventilů trubek, které prorůstají prostorem. Jako scéna ze Stalkera.
???? Lenina - Stalina vpered k pobede

Zásobník na rudu

Od okolí stavbu odděluje jen několik betonových bloků. Temným interiérem lze vylézt až na poslední patro, na jehož římsách rostou břízy a borovice. Po úzkých chodníčcích, mezi jámami zvícími dvaceti metrů hloubky, cesta pokračuje na vlečku, kterou se dopravovala ruda. Je odtud krásný výhled. Chladící věže, hučení strojoven, dým a komíny.

Kladno industry

Všudypřítomný výhled na průmysl + vlečka do zásobníku rudy

Vlečka pokračuje k ikoně Kladenské oblasti, vápenné peci, která teď připomíná spíše zikurrat. Stojí v zóně nikoho, kterou občas projede vlak nebo projdou sběrači kovů. Hned naproti za náspem jsou čtyři metry hluboké betonové jámy, nádrže nebo zásobníky, kdo ví.

Lime works, Kladno

Vápenka

Areál bývalé koksovny stojí za návštěvu snad jen kvůli dojmu, který na člověka udělá betonové monstrum, u kterého si někdo dal tu práci vybourat stropy dvou pater a vytrhat veškerý kov. Jinak je to skládka jako každá jiná a útočiště smažek a bezdomovců.

Coking plant
Koksovna, foto © Michal Janček

 
Technické info a nějaké historické fotografie např. na webu spolku KLADNO-KONĚV

September 20th, 2012

V jihobrněnské divočině

Udělal si Jižní Ghetto, ale chodili mu tam lidi.

Malá eksurse do míst, kde není třeba myslet na chodce. Začne se na Holandské, kde to ve dne žije multikulturními pracovníky helpdesků a lidmi na přibližovadlech všeho druhu. V noci prostor patří šedivým hlídačům bezpečnostní služby , kteří naslouchají kvílení posunovaných vlaků.

Odtud se přejde podél krabice Bauhasů k M-paláci, perle devadesátkové architektury a dál k rostoucímu AZ Tower, kde už skoro končí civilizace a přes skladovací prostory, dírou ve zrezlém plotě do džungle, která vyrostla podél náspu. Cestičkami, které vyšlapal kdovíkdo a opuštěnou vlečkou se dostane na rozsáhlé rumiště, kde už není vůbec nic, jen zlatobýl, pelyněk a občas nějaká osamělá bříza nebo olše.

Území nikoho lemují oprýskané sklady a montovny s vysokými ploty. V opuštěné zahrádkářské kolonii už také není poznat, kudy vedly chodníky, protože už ani sběrači kovů nemají důvod hledat tam obživu. Mnoho plochy zabírají pozemky, kde se něco položí a nechá být. Ideální prostředí pro ruderální společenstva a ty, co mají rádi klid.

Příroda opět dočasně zvítězila.

August 27th, 2012

Dráhanská vrchovina

Výlet na kole na Skalky.

Nepřítomnost ženy a domácího zvířete mi umožnila dvoudenní výjezd do zvlněného terénu na sever od Brna.

První zajímavou zastávkou bylo Blansko, s podnikem ČKD schovaným v údolí mezi lesy. V celém areálu se pracuje, trávník úhledně posekán, náletových rostlin minimum.

Otevřené okénko mi umožnilo nahlédnout do jedné z výrobních hal. Poté, co jsem se nabažil temného hučení a tlumených barev industriálu, vyrazil jsem do údolí Punkvy.

Přírodní památka je bohužel zničena davy lidí a německých turistů a připomína speleologický disneyland. Pokud by se ale na chodníky rozprášil nějaký prvek s desetiletým poločasem rozpadu, mohlo by tam být za dvacet let celkem pěkně. Jedinou výhodou pokroku je tak pro kolo příjemná asfaltka vinoucí se údolím až do Sloupu. Tam jsem prohlédl barokní kostel a pokračoval po velmi příjemné a liduprázdné zelené značce nekonečným lesem k prameni Punkvy. Den již pokročil, takže po vysbírání okolních geocache jsem si ustal pod meteo radarem Skalky. (slovy procházejícího dítěte: “To vypadá jako hvězda smrti!”).
O půl dvanácté začalo pršet, schoval jsem se tedy do turistického přístřešku. Déšť skončil druhého dne v devět dopoledne.

Ráno po kopečcích a přes kupodivu celkem vkusně udržované vesnice okolo vojenského újezdu Březina do Lulče. Cestou na mě kývaly větrníky a starý větrný mlýn z konce 19. století.

Cesta z Lulče přes Rousínov a okolní vsi, které se také jmenují Rousínov + dodatková tabulka byla kupodivu celkem náročná, protože jsem pořád jezdil z kopce a do kopce a kus cesty nebyl cesta, ale pole. Příprava na cyklojízdu po islámské republice.

V Mokré se dá podívat na funkční cementárnu s obrovskou rotující pecí, bohužel jen přes stromy.

Shrnutí: 140 km za dva dny s drobnou výbavou; budu potřebovat brašnu na přední řídítka, protože zpocená záda pod batohem moc příjemná nejsou. Turistických přístřešků bych prosil na cestách víc.

June 28th, 2012

Heliar 15mm

První test CV Heliaru 15mm/f4.5 (ekv. 20mm na 135) v polních podmínkách. S B&W UV/IR filtrem po stranách dost vinětuje, budu to muset pořešit nakódováním objektivu.
Roentgen room

ISO 160, 2″, f/5.6, oříznuto

June 1st, 2012

Rosicko-oslavanský revír

Výlet s přespáním na trase Veverská Býtiška — Oslavany

V. Býtiška → Šmelcovna

Plný sil jsem vyrazil z Býtišky mezi turisty obílbeným údolím Bílého potoka. Na Chaloupkách jsem se zastavil vyzvednou keš, pak svižným krokem okolo restaurace/hotelu Lažánského mlýna (na můj vkus příliš vypulírované.) a skončil jsem na Šmelcovně, resp. v místní osvěžovně. Poměr cyklisté vs. pěšáci byl asi tak 10:1. Nicméně občerstvovali se tu i opravdoví trempové s usárnama, v maskáčích a vůbec. Vzácný to pohled.

Protože mně čekal náročný výstup, posilnil jsem se dvěma řezanými a zelňačkou.

Šmelcovna →  Mariánské údolí

Spaní jsem si rozložil na římse funkčního kamenolomu v Mariánském údolí. Místo je zřejmě oblíbeno i mezi zvěří a tak mne večer přišel navštívit srnec (štěkání srnce zní jak hlas démona z pekel), ráno zase kňour s famílií. V lomu se budoval kapitalismus i v neděli, a tak jsem se brzy ráno zdekoval, aby mne náhodou neodpálili.

Nápis na jedné z budov kamenolomu.

Zastávka

Zaujali mně místní cigoši, kteří do svého životního stylu kreativně namixovali módu holých lebek, eurotrance a balkánského buranství. Foto jsem bohužel nepořídil.

Padlým hrdinům v Zastávce u Brna

Zbýšov

Ze zastávky vede cesta okolo dolu Ferdinand (opravený, využívaný) a jeho výsypky (zarostlá náletem), přes Babice po úzkorozchodné trati do muzea průmyslové železnice. Vedle muzea stojí pěkná věž dolu Jindřich v klasickém stylu průmyslu sedmdesátých let. Na pozemku je v současnosti solární elektrárna a pravděpodobně nějaké drobné firmy.

Úzkorozchodná trať Babice - Zbýšov

Úzkorozchodná trať Babice – Zbýšov

Na okraji Zbýšova stojí za vidění nádherná zachovalá těžní věž dolu Simson (prohlášeno za technickou památku v roce 1987!), budova je opravená a vypadá jako nová.

L1003712

Důl Simson

Oslavany

Cesta k dolu Nosek vede podél řeky okolo prastarých, většinou zasypaných štol. Areál stojí na celkem vysokém kopci a je přebudován na hornické muzeum s atrakcemi pro děti (lanové centrum, bludiště apod.)
Důl Kukla - těžní věž

Důl Kukla

Oslavanská elektrárna a vedlejší halda pomalu zarůstá náletovou džunglí, budovy nevypadají příliš používaně (resp. jsou to ruiny), nicméně jsem zahlédl hlídače.Elektrárna Oslavany

Elektrárna Oslavany

May 29th, 2012

Břeclav, podruhé

Díky dobré vůli ředitele PKZ Poštorná pana Pavlise jsme měli příležitost prohlédnout si areál doposud funkčních (od roku 1867!) keramických závodů v Poštorné.

L1003542

Sklad, komínové vložky.

L1003530

Nepoužívaný bunkr na keramickou hlínu

Ceramic furnace

Už nepoužívaná keramická pec (přes 100 metrů dlouhá)

L1003579

Část areálu bohužel rozebírá firma do kovošrotu.

May 12th, 2012

Adamov, město snů

Adamov, bizarní město patnáct kilometrů od Brna. Ze zalesněných strání shlíží zateplené paneláky na chaos socialistického urbanismu v údolí. V hospodách se mísí pach potu projíždějících cyklisů s deziluzí starousedlíků.

(omluvte sníženou kvalitu záznamu instagramem)

Vybral jsem se na bicyklu prohlédnout si stav továrních hal, doufaje, že zub času a apatie strážných umožní shlédnout i interiéry bývalého strojního podniku. Asi hodinová cesta byla zpestřena slalomem mezi mládeží na kolečkových bruslích, koloběžkách a jiných různých levicových dopravních prostředcích (longboardy!!). Být chodec a jít z Brna do Bílovic, volím raději delší, zato ale bezpečnější cestu lesní pěšinou.

Od mé poslední návštěvy před dlouhými lety přibyl nákupní Albert a zmizelo několik kovových částí krášlících továrnu. Na zahrádce podniku nabízejícího pivo za 18 Kč vyslechl jsem debatu místní mládeže o životních perspektivách neúspěšných vysokoškoláků. Děvče by prý chtělo do ciziny, do stejného skladu jako v Adamově, ale “do jiného světa”. Mladík je zase spokojen s platem dělníka, ale za Prahu by měnil, protože tam mají suši, takové to maso rýži salátek v chaluze.

Bývalý ADAST je kupodivu v mnohem lepším stavu, než jsem doufal, a tak jsem pouze okoukával zpoza plotů. Některé haly jsou zřejmě prázdné, něco je vybráno profesionálními sběrači kovů, ale funkčních provozů je vidět celkem dost.

Prapodivné Náměstí práce kde vedle sebe stojí mj. trafostanice, secesní chátrající výletní vila, tovární budova a spící nádraží, to celé propojeno betonově-asfaltovou plochou absurdních rozměrů a geometrie, je ovšem pohled, který potěší oko každého urbánního dekadenta.

March 18th, 2012

Po zamrzlé Ponávce

Tuhé únorové mrazy umožňují poznat další jinak skryté krásy Brna. I vydal jsem se po zamrzlé Ponávce směrem od Svratky, která se poblíž centra města vine kol průmyslových podniků a jejich ostatků.

Od Svratky až po Svatopetrskou je led příliš tenký a tak jsem musel šplhat po březích. Pod mostem Svatopetrské již byla voda dostatečně zmrzlá, a tak se dalo projít za zvuků po mostě dunících aut. První bizarní obraz se mi vyjevil za komárovským sídlištěm, kde je potok usměrněn čtyřmetrovou železnou stěnou. Někdo zde zkoušel sílu ledu a tak jsem rád využil zde zanechaný kus klacku, který mi dál posloužil jako hůl.

L1003353.jpg

Cesta pak pokračuje podél bývalých jatek až k Lidlu na Zvonařce. U Lidlu je kvůli rychle proudící vodě kousek potoka rozmrzlý, ale vše se dá obejít nebo přeskákat po kamenech.

L1003359.jpg

Nejzajímavější je ovšem okolí bývalé Vlněny, kde rozrostlá, mrazem spálená, žlutohnědá vegetace padá podél rozpadajících se stěn až k vodě.

L1003362.jpg

L1003365.jpg

Za Vlněnou potok pokračuje pod zemí a tak je třeba kus se vrátit, dojít až ke vpusti ulici Vlhká, kde říčka opět vystupuje na denní světlo.  V areálu bývalé Mosilany však má cesta předčasně skončila, protože jsem podcenil tloušťku ledu v místě, kde pravděpodobně ústí nějaký kanál. Vyměnil jsem tedy ponožky, prohlédl si povedené rekonstrukce továrních budov a vyšel na ulici Křenová.

L1003369.jpg

March 5th, 2012

Břeclav / UE

Spot the security

Zahrajte si hru “Najdi sekuriťáka”

V Břeclavi jsme toho moc neviděli, zato jsme se seznámili s denními radostmi a strastmi, které přináší práce v bezpečnostní agentuře. Zajímavé zjištění: důchodce-hlídač na vrátnici si během služby rád pokecá a prozradí mnoho zajímavých informací.

 

January 25th, 2012

Smuteční síň Židenice

L1003116.jpg

Postavená v letech 1977-1984 podle návrhu architekta Ivana Rullera. Na konci roku 2011 oplocena, protože budova je opravdu v bídném stavu a město Krno na opravu nemá peníze. Demolice je zřejmě neodvratná.

This work is licensed under GPL - 2009 | Powered by Wordpress using the theme aav1