Lališ, posvátná vesnice sekty Jezídů, byla asi nejlepším zážitkem naší cesty. Zejména proto, že jsme se nenechali nachytat taxikáři lačnými po dolarech zápaďáků. Běžná taxa je nějakých 40 dolarů za odvoz do Lališe, tam si taxikář sedne na čaj a pak za hodinu odveze turisty zpátky do Dohuku. My jsme ovšem na taxikářském nádraží lišácky tvrdili, že jedeme do Šekhanu. Strejc se sice divil, co tam jedeme dělat, ale vzal nás do auta za rozumné peníze. Cca 2km před Šekhanem je rozcestí, doleva Lališ, doprava Šekhan. A tam jsme řidiči oznámili, že vystupujeme a dál jsme stopovali. Stačilo deset minut počkat a už nás vezli děda s bábou na korbě pickupu, pak nějaká rodinka a ani ne za půl hodiny jsme stáli na odbočce do údolí, kde se vesnice nachází. Okolní hory jsou podminované, cestou do vsi (asi 10-15 min. chůze od hlavní silnice) jsme shlédli naučné tabulky “co dělat, když uvidíte plastovou krabičku s drátkem aneb nepořádejte piknik na místech, kde je podezřele mnoho kostí”.

Chrám a hrobka Šecha Adího.

O Jezídech už psali chytřejší lidé, než já (např. Karel May v Divokým Kurdistánem, haha), takže ve zkratce: je to podivná a prastará sekta, která ve svém učení zahrnuje prvky islámu, křesťanství, hinduismu a dalších. Údajně přišli až z Indie. Dodržují poněkud podivné zvyky a tabu. Kupříkladu nesmí nosit modré oblečení; neříkají slova, která obsahují určité hlásky nebo třeba nejedí salát. K Jezídskému náboženství nelze “konvertovat”, člověk se musí narodit Jezídem. Manželství s ne-jezídy je zakázáno. Jezídi nezabíjí černé hady, protože věří, že právě černý had ucpal díru v Noemově arše.

Křest jezíďat

Jezídi věří v Boha. Věří také v anděla Tawsi Melek v podobě páva, který byl z nebe vyslán Bohem na Zemi, aby dohlížel na chod dění. Jedno ze jmen Tawsi Melek-a je ovšem Šajtán. Z toho pochází spousta nedorozumění, které v průběhu věků Jezídi měli – křesťané i muslimové je označují za přívržence pekla a několikrát na ně pořádali pogromy. V Lališi je údajně sklep, ve kterém jsou dodnes ohořelá torza těch, které tam upálila muslimská bojůvka. V roce 2007 se kvůli ukamenování dívky, která chtěla údajně konvertovat k Islámu, rozhořel konflikt, který si vyžádal skoro osm set mrtvých.

Jezídská žena v tradičním oděvu.

Na “návsi” Lališe roste strom, který má údajně tisíc let. Poseděli jsme, vyfotili jezíďata a navštívili hrob reformátora jezídské víry, Šejcha Adího. Ten se nachází v nejsvatějším jezídském chrámu, do kterého se bezpodmínečně musí bosky a nesmí se šlapat na prahy (jezídi práh a futra před vstupem líbají). Chrámem nás provedl zamlklý chlapík, který, jak jsme se později dozvěděli, je něco jako mnich. Nesmí se ženit a v podstatě celý život tráví v Lališi. Hrobka Adího je zdobená barevnými šátky a kdo na šátku udělá uzel, splní se mu přání. Pak nám byly ukázány jeskyně, ve kterých se skladuje olivový olej na svícení.

Když už jsme se sbírali k odchodu, odhytil nás anglicky mluvící kurdský fotograf, který nás provedl celou vsí ještě jednou. Prý učí na půlúvazek a zbytek dne píše do Lalish Weekly. Vysvětlil nám spoustu věcí okolo chodu vesnice a jeho víry, překvapením pro nás bylo to, že v ní na noc zůstává jen pár lidí, všichni bydlí v okolních městech a obcích a dojíždí. V domech se ubytovávají poutníci při největším jezídském svátku, kdy celou ves zaplní až 30 000 lidí.

Pak s námi udělal rozhovor (resp. nás přezkoušel, jestli si pamatujeme všechno, co řekl , vyfotil si nás (tady se postavte a dělejte, že si něco vykládáte) a byl by nám vykládal až do večera, kdybychom se s velkými díky nerozloučili.

Jídlo se v Lališi koupit nedá, ale prý kdybychom přišli na oběd, někdo nás určitě pozve. Přespat by také asi nebyl problém, ať už ve vlastním spacáku v nějakém z prázdných domů, nebo po domluvě v konferenční místnosti.

Zpět do Dohuku jsme opět stopovali, bylo to zadarmo. Řidič měl na zrcátku pověšené dva symboly Kurdistánu: Sponge Boba a Mustafu Barzaniho. Poněkud nás vyděsil, když nás vezl nejzapadlejšími uličkami, ale nakonec nám zastavil kousek od Bázáru a hotelu, kde jsme spali.

Věžička jezídského chrámu. Koule nahoře symbolizuje slunce, kužel jsou sluneční paprsky, pod nimi je země a osmihran znamená osm světových stran.

Odkazy:

Dokument České televize o jezídském náboženství