ruiny / výlety / foto / jiné kecy / W.I.P.
March 26th, 2013

Kladno únorové

S několika dobrými lidmi jsem se v pochmurný únorový čas svezl do Čech, za účelem obdivování průmyslových památek. O pozůstalosti fy. Diamo v Libereckém kraji někdy příště, teď budu mluvit o Kladně.

V té “zajímavější” části Kladna se rozparcelovaný průmysl v neustálých iteracích měnících se vlastníků proměňuje okolo bludiště manipulačních cest. Pozůstatky velké slávy se ale nikomu bourat nechce, a tak se tyčí ohlodány na beton bez zřejmé funkce, jako nějaké bizarní sochy.

Bývalý zásobník na rudu, který leckomu připomíná chrám, je zčásti zasypán odpadky a žije v něm smečka před lidmi se skrývajících psů. Potravu získávají bůhví kde, nějaká voda vytéká z poškozených ventilů trubek, které prorůstají prostorem. Jako scéna ze Stalkera.
???? Lenina - Stalina vpered k pobede

Zásobník na rudu

Od okolí stavbu odděluje jen několik betonových bloků. Temným interiérem lze vylézt až na poslední patro, na jehož římsách rostou břízy a borovice. Po úzkých chodníčcích, mezi jámami zvícími dvaceti metrů hloubky, cesta pokračuje na vlečku, kterou se dopravovala ruda. Je odtud krásný výhled. Chladící věže, hučení strojoven, dým a komíny.

Kladno industry

Všudypřítomný výhled na průmysl + vlečka do zásobníku rudy

Vlečka pokračuje k ikoně Kladenské oblasti, vápenné peci, která teď připomíná spíše zikurrat. Stojí v zóně nikoho, kterou občas projede vlak nebo projdou sběrači kovů. Hned naproti za náspem jsou čtyři metry hluboké betonové jámy, nádrže nebo zásobníky, kdo ví.

Lime works, Kladno

Vápenka

Areál bývalé koksovny stojí za návštěvu snad jen kvůli dojmu, který na člověka udělá betonové monstrum, u kterého si někdo dal tu práci vybourat stropy dvou pater a vytrhat veškerý kov. Jinak je to skládka jako každá jiná a útočiště smažek a bezdomovců.

Coking plant
Koksovna, foto © Michal Janček

 
Technické info a nějaké historické fotografie např. na webu spolku KLADNO-KONĚV

September 20th, 2012

V jihobrněnské divočině

Udělal si Jižní Ghetto, ale chodili mu tam lidi.

Malá eksurse do míst, kde není třeba myslet na chodce. Začne se na Holandské, kde to ve dne žije multikulturními pracovníky helpdesků a lidmi na přibližovadlech všeho druhu. V noci prostor patří šedivým hlídačům bezpečnostní služby , kteří naslouchají kvílení posunovaných vlaků.

Odtud se přejde podél krabice Bauhasů k M-paláci, perle devadesátkové architektury a dál k rostoucímu AZ Tower, kde už skoro končí civilizace a přes skladovací prostory, dírou ve zrezlém plotě do džungle, která vyrostla podél náspu. Cestičkami, které vyšlapal kdovíkdo a opuštěnou vlečkou se dostane na rozsáhlé rumiště, kde už není vůbec nic, jen zlatobýl, pelyněk a občas nějaká osamělá bříza nebo olše.

Území nikoho lemují oprýskané sklady a montovny s vysokými ploty. V opuštěné zahrádkářské kolonii už také není poznat, kudy vedly chodníky, protože už ani sběrači kovů nemají důvod hledat tam obživu. Mnoho plochy zabírají pozemky, kde se něco položí a nechá být. Ideální prostředí pro ruderální společenstva a ty, co mají rádi klid.

Příroda opět dočasně zvítězila.

August 27th, 2012

Dráhanská vrchovina

Výlet na kole na Skalky.

Nepřítomnost ženy a domácího zvířete mi umožnila dvoudenní výjezd do zvlněného terénu na sever od Brna.

První zajímavou zastávkou bylo Blansko, s podnikem ČKD schovaným v údolí mezi lesy. V celém areálu se pracuje, trávník úhledně posekán, náletových rostlin minimum.

Otevřené okénko mi umožnilo nahlédnout do jedné z výrobních hal. Poté, co jsem se nabažil temného hučení a tlumených barev industriálu, vyrazil jsem do údolí Punkvy.

Přírodní památka je bohužel zničena davy lidí a německých turistů a připomína speleologický disneyland. Pokud by se ale na chodníky rozprášil nějaký prvek s desetiletým poločasem rozpadu, mohlo by tam být za dvacet let celkem pěkně. Jedinou výhodou pokroku je tak pro kolo příjemná asfaltka vinoucí se údolím až do Sloupu. Tam jsem prohlédl barokní kostel a pokračoval po velmi příjemné a liduprázdné zelené značce nekonečným lesem k prameni Punkvy. Den již pokročil, takže po vysbírání okolních geocache jsem si ustal pod meteo radarem Skalky. (slovy procházejícího dítěte: “To vypadá jako hvězda smrti!”).
O půl dvanácté začalo pršet, schoval jsem se tedy do turistického přístřešku. Déšť skončil druhého dne v devět dopoledne.

Ráno po kopečcích a přes kupodivu celkem vkusně udržované vesnice okolo vojenského újezdu Březina do Lulče. Cestou na mě kývaly větrníky a starý větrný mlýn z konce 19. století.

Cesta z Lulče přes Rousínov a okolní vsi, které se také jmenují Rousínov + dodatková tabulka byla kupodivu celkem náročná, protože jsem pořád jezdil z kopce a do kopce a kus cesty nebyl cesta, ale pole. Příprava na cyklojízdu po islámské republice.

V Mokré se dá podívat na funkční cementárnu s obrovskou rotující pecí, bohužel jen přes stromy.

Shrnutí: 140 km za dva dny s drobnou výbavou; budu potřebovat brašnu na přední řídítka, protože zpocená záda pod batohem moc příjemná nejsou. Turistických přístřešků bych prosil na cestách víc.

August 15th, 2012

Urban fishing

V zimě, v dešti, v horku, beze strachu z otravných plynů, které vydechuje Svratka. Obratně manévrují návnadou mezi odpadem plujícím v líném proudu řeky. Odvážní regulátoři dynamicky se vyvíjejících městských ekosystémů. Zkuste je chvíli sledovat a pochopíte, že tak nečiní z potřeby po obživě, ale že do své práce vložili celé své srdce.

http://prigl.cz/pruvodce/urban-fishing-pruvodce-rybarenim-ve-meste/

July 29th, 2012

Poznámky z českého venkova

Není nad to, probudit se po noci strávené na rozhledně postavené z peněz EU, do krásného jitra, kdy se mlha zvedá z hvozdů:

Po skrovné snídani a sbalení spacích potřeb nastal čas vyrazit dál:

Skrz hospodářské lesy a kol polí dotovaných plodin se dostaneme k s nostalgií opečovávané prodejně, která má otevřeno i v neděli:

Až nenaplněné touhy a sny lidu soli země, přetavené za pomoci pevné vůle nebo katalogu stavební firmy v obludnou architekturu, nás vrátí do reality všedního dne:

June 28th, 2012

Heliar 15mm

První test CV Heliaru 15mm/f4.5 (ekv. 20mm na 135) v polních podmínkách. S B&W UV/IR filtrem po stranách dost vinětuje, budu to muset pořešit nakódováním objektivu.
Roentgen room

ISO 160, 2″, f/5.6, oříznuto

June 1st, 2012

Rosicko-oslavanský revír

Výlet s přespáním na trase Veverská Býtiška — Oslavany

V. Býtiška → Šmelcovna

Plný sil jsem vyrazil z Býtišky mezi turisty obílbeným údolím Bílého potoka. Na Chaloupkách jsem se zastavil vyzvednou keš, pak svižným krokem okolo restaurace/hotelu Lažánského mlýna (na můj vkus příliš vypulírované.) a skončil jsem na Šmelcovně, resp. v místní osvěžovně. Poměr cyklisté vs. pěšáci byl asi tak 10:1. Nicméně občerstvovali se tu i opravdoví trempové s usárnama, v maskáčích a vůbec. Vzácný to pohled.

Protože mně čekal náročný výstup, posilnil jsem se dvěma řezanými a zelňačkou.

Šmelcovna →  Mariánské údolí

Spaní jsem si rozložil na římse funkčního kamenolomu v Mariánském údolí. Místo je zřejmě oblíbeno i mezi zvěří a tak mne večer přišel navštívit srnec (štěkání srnce zní jak hlas démona z pekel), ráno zase kňour s famílií. V lomu se budoval kapitalismus i v neděli, a tak jsem se brzy ráno zdekoval, aby mne náhodou neodpálili.

Nápis na jedné z budov kamenolomu.

Zastávka

Zaujali mně místní cigoši, kteří do svého životního stylu kreativně namixovali módu holých lebek, eurotrance a balkánského buranství. Foto jsem bohužel nepořídil.

Padlým hrdinům v Zastávce u Brna

Zbýšov

Ze zastávky vede cesta okolo dolu Ferdinand (opravený, využívaný) a jeho výsypky (zarostlá náletem), přes Babice po úzkorozchodné trati do muzea průmyslové železnice. Vedle muzea stojí pěkná věž dolu Jindřich v klasickém stylu průmyslu sedmdesátých let. Na pozemku je v současnosti solární elektrárna a pravděpodobně nějaké drobné firmy.

Úzkorozchodná trať Babice - Zbýšov

Úzkorozchodná trať Babice – Zbýšov

Na okraji Zbýšova stojí za vidění nádherná zachovalá těžní věž dolu Simson (prohlášeno za technickou památku v roce 1987!), budova je opravená a vypadá jako nová.

L1003712

Důl Simson

Oslavany

Cesta k dolu Nosek vede podél řeky okolo prastarých, většinou zasypaných štol. Areál stojí na celkem vysokém kopci a je přebudován na hornické muzeum s atrakcemi pro děti (lanové centrum, bludiště apod.)
Důl Kukla - těžní věž

Důl Kukla

Oslavanská elektrárna a vedlejší halda pomalu zarůstá náletovou džunglí, budovy nevypadají příliš používaně (resp. jsou to ruiny), nicméně jsem zahlédl hlídače.Elektrárna Oslavany

Elektrárna Oslavany

May 29th, 2012

Břeclav, podruhé

Díky dobré vůli ředitele PKZ Poštorná pana Pavlise jsme měli příležitost prohlédnout si areál doposud funkčních (od roku 1867!) keramických závodů v Poštorné.

L1003542

Sklad, komínové vložky.

L1003530

Nepoužívaný bunkr na keramickou hlínu

Ceramic furnace

Už nepoužívaná keramická pec (přes 100 metrů dlouhá)

L1003579

Část areálu bohužel rozebírá firma do kovošrotu.

May 15th, 2012

Kurdistán 2011 / Diyarbakir, Hasankeyf

Diarbakir

Každý Kurd se pochlubí, že Diyarbakir bude hlavním městem Velkého Kurdistánu (tzn. kus Turecka, Sýrie, Íránu a Iráku). Přeji jim hodně štěstí při anexi. Několik dní předtím, než jsme se vrátili z Iráku, zde zastřelili tureckého policajta. Na každé turecké televizní stanici tak zhruba v dvacetiminutových intervalech ukazovali plačící matku zabitého, zněla rázná prohlášení politiků, do toho hrála smutná hudba. Kurdům pak fízlové zpestřovali život prohlídkami autobusů, zvýšeným policejním dohledem a všeobecnou buzerací. Ale myslím, že už jsou zvyklí.

Centrem města se poflakuje množství turistů, protože je celkem co vidět. Ulice jsou plné obchůdků, restaurací a jiných pastí na turisty. Když jsme večeřeli, majitel restaurace v centru města se staral, abychom dostali to nejlepší, po večeři čaj s hřebíčkem, vlhčené ubrousky a nakonec nám úslužně nabídl a připálil cigarety. Zkrátka jsme se měli jako lordi.

Bydleli jsme v hotelu, jehož jméno jsem úspěšně zapomněl. Jeho specifikum bylo, že pokoje měly okna do atria, takže tam pěkně stál vzduch a dlouho do noci byli slyšet konverzující Kurdi, Azerbajdžánci a řvoucí děti.

L1002880

Mešita + palác

Dookola centra se táhnou vysoké hradby, na které se dá s trochou úsilí vylézt a prohlédnout si uličky z jiné perspektivy, navíc u prohlídky neotravují děti, které prosí “coins coins mister” nebo hážou kamení. Celkový obvod je 5.5 km, na několika místech jsou hradby přerušeny, někde se musí lézt různými dírami ve zdi. Celé je to velmi dobrodružné. Spadnout dolů bych opravdu necthěl.

L1002881.jpg

Mešity v centru je těžké neminout, potom je pro turisty přichystána karavánseráj s cetkami. Tři kostely jsou dobře schované v zapadlých uličkách, naštěstí je cesta vyznačena šipkami.

Kurdský Karel Gott a oběd

Hasankeyf

Protože jsme měli jeden den navíc, rozhodli jsme se na zpáteční cestě z Iráku navštívit toto prastaré město na břehu řeky Tigris. Za čtyři tisíce let osídlení tu vzniklo plno památek. Na březích řeky jsou ve skále vydlabány desítky jeskyň, které jsou v současnosti využívány jako stáje pro krávy a kurníky. Nad řekou stojí zbytky starého mostu z jedenáctého století. Hlavní atrakcí jsou zbytky Citadely – ruiny domků, paláce, starý hřbitov a tak dále. Platí se nějaký malý poplatek za vstup, turci si u vchodu postavili sofistikované elektrické turnikety, celý proces vstupu zaměstnává tak osm lidí.

Celé město je mimochodem ohroženo zatopením, které v budoucnu možná přinese stavba přehrady Ilisu. Místní Kurdi to samozřejmě považují za další z tureckých naschválů.

Cemetery, Hasankeyf

Hasankeyf, hřbitov na citadele

Ve městě jsou toliko dva hotely,  jeden drahý a druhý ještě dražší, protože sem jezdí plno bílých sáhibů. Kdo chce ušetřit (jako my), může spát v altáncích několika restaurací na břehu Tigridu. Stačí koupit večeři a zeptat se, i když myslím, že i bez ptaní by to šlo. My spokojeně pospávali, když v tom asi kolem jedenácté večer přijeli k řece kurdi, začali kalit, hrát na kytaru a zpívat tklivé písně. Nás si ani nevšimli, tak jsme spali dál, dokud nás nevzbudila zima (ukrutná).

Během prohlídky města nám batohy pohlídali v čajovně (po prohlédnutí, jestli v nich není bomba). Snídaně se dá koupit v krámcích a pekárně po cestě na citadelu.

The Old Tigris Bridge, Hasankeyf

Hasankeyf, most přes Tigris

 

May 12th, 2012

Adamov, město snů

Adamov, bizarní město patnáct kilometrů od Brna. Ze zalesněných strání shlíží zateplené paneláky na chaos socialistického urbanismu v údolí. V hospodách se mísí pach potu projíždějících cyklisů s deziluzí starousedlíků.

(omluvte sníženou kvalitu záznamu instagramem)

Vybral jsem se na bicyklu prohlédnout si stav továrních hal, doufaje, že zub času a apatie strážných umožní shlédnout i interiéry bývalého strojního podniku. Asi hodinová cesta byla zpestřena slalomem mezi mládeží na kolečkových bruslích, koloběžkách a jiných různých levicových dopravních prostředcích (longboardy!!). Být chodec a jít z Brna do Bílovic, volím raději delší, zato ale bezpečnější cestu lesní pěšinou.

Od mé poslední návštěvy před dlouhými lety přibyl nákupní Albert a zmizelo několik kovových částí krášlících továrnu. Na zahrádce podniku nabízejícího pivo za 18 Kč vyslechl jsem debatu místní mládeže o životních perspektivách neúspěšných vysokoškoláků. Děvče by prý chtělo do ciziny, do stejného skladu jako v Adamově, ale “do jiného světa”. Mladík je zase spokojen s platem dělníka, ale za Prahu by měnil, protože tam mají suši, takové to maso rýži salátek v chaluze.

Bývalý ADAST je kupodivu v mnohem lepším stavu, než jsem doufal, a tak jsem pouze okoukával zpoza plotů. Některé haly jsou zřejmě prázdné, něco je vybráno profesionálními sběrači kovů, ale funkčních provozů je vidět celkem dost.

Prapodivné Náměstí práce kde vedle sebe stojí mj. trafostanice, secesní chátrající výletní vila, tovární budova a spící nádraží, to celé propojeno betonově-asfaltovou plochou absurdních rozměrů a geometrie, je ovšem pohled, který potěší oko každého urbánního dekadenta.

This work is licensed under GPL - 2009 | Powered by Wordpress using the theme aav1